Blog má 2.narozeniny! Co mi blog dal a vzal?

Krásnou středu všem,

sice jsem udřená jak kůň a doslova už nevím jak se jmenuji, ale tohle mi nedá - 

BLOG MÁ DNES NAROZENINY =) 

Dnes jsou tomu přesně dva roky co jsem tento portál začala psát... a co mi ty dva roky daly a co vzaly? To se dočtete dál

zdroj

V prvé řadě ti můj blogísku (to je infantilní označení =D) přeji jen to nej, nej, nej a rozkvítej dál do krásy ;) Zdraví ti asi přát nemusím =D

Dva roky, 24 měsíců, 730 dní, 17 531 hodin a nějaký drobný.... To je hrozný jak to letí... Já si pamatuji ty první narozeniny a je to jak včera... 

Blog mi dal spoustu přátel a z toho i dva nejlepší (ňuch pro mojí Leňuli a Terezku), hromadu zkušeností, spoustu otevření očí, prezentaci sebe samé v lepším měřítku, ale především neskutečnou odvahu udělat s jednou věcí zásadní změnu... a to se předtím nepodařilo ani tuctu lidí, ale kvůli blogu jsem se překonala! Za tohle jsem nesmírně ráda... Ano jsem ráda i za materiální věci jako byli spolupráce a z nich plynoucí výhody, ale prostě jsou to věci... i když jsem za některé z nich vraždit, tak stále pro mě jsou cennější vztahy, které jsem navázala a především již zmíněná kuráž se sebou něco udělat a prezentovat blog v nejlepším světle!

zdroj

Pokud si myslíte, že je vše jen růžové, tak jste na omylu... Blog přinesl i tunu falešných a zlých lidí... Nejen blogerek, které nechci a nebudu jmenovat, kdo se dívá tak to vidí kdo se najednou ke mě otočil zády, ale víte co? Kašlu na ně, já svou hodnotu znám a ony už mi nesahají ani po kotníky, pokud mají potřebu se takto distancovat a ani mi to neříct do očí, tak mě nestojí ani za vzdech, jen mi je líto těch lidí co jim taky na to umělé přátelství naletí a pak taky pohoří...

zdroj

Pak dal hromadu lidí co mě v životě neviděli, nikdy se mnou nemluvili (ani virtuálně), neznají mě a jen podle toho co píši (jako že víme, že já si otevřu hubu i na prezidenta a je to pro mě člověk jako každej jinej), ale jsou na mě opravdu experti... Nemálo jsem slyšela keců o tom jak jsem - arogantní, nafoukaná, hraju si na něco co nejsem, nevidím si do huby, lžu (anooo já prosím lžu, to mě pobavilo nejvíc =D), jsem děsně negativní, všechny kolem sebe div nezabíjím jen proto, že se na mě podívali =D To jsou prostě lidi, kterým se lze jen vysmát =D Největší pecka byla, když jsem slyšela, že někteří lidi nechtějí někam chodit, protože prý tam bude TA Tess =D To se prostě musíte smát =D Tohle je nekonečný a stále se opakující cyklus a pokaždé kydá někdo jiný... a ve finále se stejně dozvíte, že jen závidím a co jsem vlastně dokázala já, když si dovoluji vůbec dýchat stejný vzduch jako zbytek lidstva =D

zdroj

Vzal mi hromadu času, kterého však nelituji a jsem ráda, že jsem ho do blogu vložila... Naučil mě jednat s lidmi, odhodila jsem veškeré zábrany mluvit s cizími lidmi... Dal mi moudrost ohledně tvoření... Naučil mě jak si z klasických haterů nic nedělat a jen se jim vysmát, a to je dost důležitý, kdysi jsem se nad tím strašně vztekala. Co však hlavně mi dal...

....VÁS ČTENÁŘE

a za to jsem moc vděčná, protože jak se říká (a je to holt pravda, tak se s tím smiřte =P) bez Vás by to nešlo =) 

zdroj

Každopádně co mě poslední měsíce ubíjí je, že skoro vůbec nekomentujete články... Cca před dvě měsíci, pak před měsícem a půl a naposledy před čtrnácti dny jsem už uvažovala o zrušení blogu... Je hezké když vidím že každý den blog navštíví např. 400 lidí, ale nevidím žádnou odezvu, prostě žádný "hej Tess dobrý tohle se mi líbí" "joo máš pravdu" nebo "co to tady plácáš Tess?" "Tess? měla by jsi se probrat"... Přijde mi jak kdyby jste se mě báli nebo já nevím jak si to mám vysvětlit že jsem loni v únoru měla 39 komentářů a za letošní leden jsem měla jen 15 komentářů... Přijdu si občas jak kdybych psala do zdi a to mě prostě mrzí...

Je mi jasné, že nikoho nemůžu nutit, ale můj mozek nemůže pobrat, proč když je návštěvnost oproti loňskému roku vyšší (i více stálých čtenářů), tak komentářů je méně, více než o polovinu =( 

zdroj

Takže vše to špatné co blog doprovází celé dva roky klidně hodím za hlavu, protože to jsou prostě plky, plky a zase jen plky, jenže ty komentáře mi leží v žaludku již déle a prostě nevím zda se blog dožije i třetích narozenin. Moc bych si to přála, ale tento trend, který se projevuje na více blozích, mě opravdu ubíjí a bere mi to chuť cokoliv tvořit. Nechme být co bude nebo nebude, teď chci blogu fakt popřát jen to nejlepší a jako jediné přání jsou ty prokleté komentáře. Pojďte tento svět tvořit se mnou, samotná to nezvládnu a nikdy jsem to nezvládla =) 

zdroj

 Krásný zbytek týdne! Já jdu pokračovat v maratonu jménem stěhování ;)