.... otázka která mě už pár let děsí.... Sama za sebe si dovolím říci, že tuhle větu jsem snad ze svých úst vědomě nevypustila hodně dlouho....
 |
| zdroj |
Samozřejmě, že vždy nevím co dělat... Každá situace má své možnosti řešení... Neexistuje vždy jen jedno východisko... Můžete na všechny přijít sami a nebo když je přednášíte někomu blízkému, tak Vám může dát jiný pohled na věc...
Neptejme se "a co ty by jsi udělal?"... ten člověk nikdy není ve Vaší kůži, můžete mu to sebelépe popsat, ale vnitřní pocity a celou danou situaci jste zažili jen Vy sami....
Nebavíme se tady o tom zda si máte koupit čaj té nebo oné značky.... Řešíme zde vážnější věci, které potkají každého z nás, alespoň jednou v životě...
Zrovna včera mi byla tahle nepříjemná otázka položena.... Na danou osobu jsem notnou chvíli beze slova zírala a říkala jsem si zda mě nešálí sluch... Nešálil, opravdu se mě ptala, co má udělat v bodě jejího existenčního problému...
Po uvědomění, že můj sluch je opravdu zdravý a po třetím položení té samé otázky jsem odpověděla: je to jen tvůj život, nemůžu a nebudu ti říkat, co bych udělala na tvém místě. Já na něm nestojím a nevím, co vevnitř cítíš i když si to popsala tisíci slovy, tak stále nejsem ty... Ať uděláš, co uděláš, tak se stejně nedozvíš, co by se stalo, kdybys zvolila druhou možnost. Je to jen o tobě, o tom co ty chceš. Nelze se rozhodnout špatně nebo správně....
 |
| zdroj |
Daná osoba mi začala argumentovat, že to prostě chce vědět... Už jsem nevěděla jak jí vysvětlit, že to je úplně jedno, co bych já udělala... Bohužel zvítězila... Plácla jsem nějakou verzi, bez dlouhého přemýšlení a zakončila to slovy: to jsem ale já, a ne ty... Srovnej si to v hlavě a rozhodni se sama...
Připadá mi to jako přenášení viny na druhého, přijde mi to sobecké. Ano někomu řeknete, co by jste na jeho místě udělali, on to tak udělá taky a tím to končí. Jenže často to tak není... Plno lidí si snaží najít viníka zbabraného výsledku a pamatujte, že to budete zrovna vy na koho se spustí následná salva nadávek a obviňování, proč jste neřekli jinou verzi... Taková je bohužel realita, a proto se téhle otázce vyhýbám všemi možnými způsoby. Zoufalý člověk dělá zoufalé činy a lehce jeho házení viny na druhého člověka s původním dobrým úmyslem dokáži i pochopit...
Neměli by jsme svoje kamarády a rodinu stavět do pozice o které nic netuší a nutit je, aby si to představili... Neděje se to jim, ale Vám... Každý kdo je v ten moment bez problému si řekne "díky, že to nepotkalo mě" je to takové to vnitřní uspokojení, i když s Vámi soucítí, tak je prostě rád, že jemu se to neděje a vy po něm chcete, aby si to představil? Nikdo si nechce na sobě představovat těžké časy... Každý člověk, co si chce života užít se i snaží si malovat jen ty hezké věci....
 |
| zdroj |
Jednou to potká Vás, jindy to potká druhého... Je to prostě život... Každý obdržíme od života facky jako hrom... Tak to prostě je.... Někdo víc, někdo míň... Neptejme se na rady, buďme sami sebou a ptejme se jen sami sebe, jak vlastně z dané situace chceme vyklouznout...
Jak jsem řekla na začátku... Já si všechny možnosti řešení důležitého okamžiku mého života řeknu nahlas a jakoby si je vyskládám před očima, jak karty na stůl. Pak se zeptám kamarádky nebo kamaráda zda tam nevidí i jiné možnosti - na 90% vidí, protože se málo kdy umím kouknout na problém i z jiné perspektivy, a v ten moment je to už jen na mě... Neptám se... Nemá to smysl.. Nikdo není já a necítí a nevidí celou situaci, tak jak jsem jí viděla a zažila já...
V mém případě mi hlava šrotuje několik dní a úplně zbytečně, protože vždycky dojde den, kdy se to ve mě vše vystupňuje a jedna varianta mi z toho vyjde jako ta nejlepší... Stejně si příště zase budu lámat hlavu několik dní, jsem nepoučitelná...
 |
| zdroj |
Převezměme konečně zodpovědnost za svoje životy... Jsou Vaše a nikoho jiného... Ať se rozhodnete jakkoliv, tak druhou možnou variantu stejně neokusíte... Nepřemýšlejte nad tím zbytečně...
.png "English"){kind=small}
Vyslovene neznášam ľudí, ktorí sa snažia svoje zbabrané životy hodiť na niekoho druhého. Neustále hľadajú vinníka, ktorý spôsobil, že sú tam kde sú. Ak sa niekto cíti mizerne, je to spôsobené len jeho vlastnými rozhodnutiami a ak je niekto taký somár, že sa riadi tým, čo mu povedia ostatní, tak je to v mojich očiach slaboch, ktorý nedokáže prijať zodpovednosť za vlastný život. Poznám veľmi veľa takých ľudí, ktorí sa dookola sťažujú ako im je zle, mizerne, aký majú otrasný život, ale keď sa majú rozhodnúť a urobiť krok, ktorý by im ten chabý život zlepšil, tak strčia hlavu do piesku, prípadne sa vyhovárajú na všetkých okolo, že to kvôli nim spraviť nemôžu. Vyslovene ma štve keď niekto svoj život zakladá na svojom okolí. Preboha, veď nechcem ležať na smrteľnej posteli a spomínať na to, aké sny som splnil svojej matke, aké predstavy o mojom živote mal starý otec... Každý z nás žije svoj život, žije ho za seba a nemal by sa podriaďovať názorom a očakávaniam druhých ľudí. A už vôbec nie staviať svojich blízkych do pozície akéhosi sudcu, ktorý rozhodne o ich ďalšom kroku. Je to jednoducho sebecké. Jasné, opýtať sa na názor to ešte beriem, ale bezhlavo sa riadiť tým, čo by v danej situácii urobil iný človek? Nezmysel! A samozrejme, že skôr či neskôr dôjde k onému obvyňovaniu: "Ale to si mi predsa poradila ty, ty za to teda môžeš". No nie, predstav si, že nemôžem, pretože to TY si sa slobodne rozhodol, že budeš robiť to, čo ti povedal niekto iný.. Takže láskavo vinu nech si hádže taký človek sám na seba. Ja nemôžem za to, že si niekto zbabral život lebo sa nedokáže sám rozhodovať.. Ach, musím narátať do 10, lebo som sa teraz vážne rozčúlila - to vieš, osobné skúsenosti s takýmito ľuďmi ma fakt vedia vytočiť do nepríčetna.. :-/ Čo chcem ale povedať je, že každý musí svoj život žiť sám, každý je za neho zodpovedný a nikto iný mu v tom, čo má robiť, nemôže radiť. Nie je to fér ani k jednej strane.
OdpovědětVymazatjá se ti nedivím, že počítáš do desíti... já byla taky vytočená, několik let se mi to nestalo... fakt jsem jen konsternovaně čuměla, zda to myslí vážně... a jelikož jí znám, tak jsem se snažila tomu všemu vyhnout, protože na pokraji hádky už na mě vyštěkla "tak mi řekni, co mám udělat?"... věděla jsem, že to tam bude směřovat... byla jsem pak nepříčetná.... některým lidem to prostě nevysvětlíš....
OdpovědětVymazat