Fenomén dnešních mužů

Krásné pondělí

Dnes přicházím s dalším kontroverzním tématem, které se za poslední měsíce rozmohlo. Zasahuje nejen moje kamarádky, ale i mě samotnou a jsem z toho už opravdu vyčerpaná.

Tohle je asi marné volání o pomoc, protože řekněme si - kolik mužů si toto přečte? A kolik z nich si to vezme k srdci?

zdroj

Muži byli vždy nějací a vždy se řídili nějakými stupidními výstřelky. Jako třeba období "vole"... U některých slaboduchých jedinců to přetrvává do dnes...

Prostě chlapi jsou jak z jiné planety... Jak se říká "ženskou nikdy nepochopíš" v jejich okultních seancích na "jednom".

Tak já říkám, že je rozhodně jednodušší pochopit ženu než Vás pánové!

Viděla jsem toho už celkem dost, slyšela ještě víc, ale Váš nový trend opravdu nechápu... Nechápe ho nikdo... Podle mně ani Vy sami to nechápete, a to už je co říct...

Oč jde? O neschopnost se ozvat!!!!

Nemluvím tady o tom, že se nalijete jak žoci a zapomenete napsat přítelkyni, že stále jste na planetě zemi. Mluvím tady o každodenní komunikaci, když o slečnu projevíte zájem a už se mezi Vámi začne něco vyvíjet...

Žijeme v 21 stoleti. Už je tomu 13 let co zhrzený muž jménem Zuckerberg odpálil projekt jménem Facebook. Dobře když to vezmeme od momentu, co ho pustil mezi smrtelníky a nejen studenty, tak uběhlo  11 let.

Včera jsem se koukala na Tróju. Na  konci je "říkejte o mě, že jsem žil v dobách Hektora, krotile koní, který tento svět dosud nepoznal. Řǐkejte o mě, že jsem žil v dobách Achillea"

Pánové náš život bude znít takto "žil jsem v dobách Zuckerberga jehož projekt se stal nepřemožitelným, žil jsem v dobách twitteru a instagramu"...

Tenhle slogan v sobě nese dvě věci - sdílení a komunikace. KOMUNIKACE!

My ženy jsme se už smířily s tím, že nejste schopní nás skoro oslovit na veřejnosti a pozvat na rande. To k tomu bohužel patří. Jsme všichni skryti na sociálních sítích a je to pro Vás jednodušší. Nelíbí se mi to, jakožto ženě, která svojí povahou by spíše zapadala do první republiky, ale dokážu to pochopit. Proč si to neusnadnit, když nám to sítě dovolují.

Co ovšem nepochopím je, že dokážete být zabejčení, co se týká komunikace. Dáte ženám klamnou představu o tom, že se Vám líbí, i když přes facebook, ale dáte. My ženy, a přiznejme si to, začneme okamžitě malovat budoucnost, jaký by jsme byli pár a ty nejšílenější si malují s Vámi už o děti. Vše je pohádkové, ze sociálních sítí se uchýlíme konečně k realitě. Tohle by byla kapitola sama o sobě, protože mám pocit, že realita zabíjí vše to krásné z komunikace přes internet... Takže tohle přeskočme a dělejme, že je to stejně dokonalé i v realitě.

Skončí schůzka, která prostě neměla chybu a teď přichází ten bod!

Prostě přestanete psát! Jen tak, z ničeho nic!

zdroj

 Vymyslely jsme už tři teorie, které jsou jakž takž podložené:

- jste z nás tak na větvi, že se bojíte, že se ta pohádka podělá, proto raději nepíšete - nelogické, ale chlapi tak uvažují

- jsme vám volné, jsme jako každá druhá a prostě jsme Vás neoslnily a nemáte potřebu komunikovat - není chlap jako chlap a není žena jako žena....

- jeblo Vám v hlavě a i když jste žvatlali o tom, jak je ta schůzka dokonalá, tak najednou prostě otočíte o 180 stupňů...

Zažila jsem všechny tři body, ale bohužel nejčastěji ten třetí! Jela jsem kvůli jednomu i do Olomouce... kecy o tom, jak je vše dokonalé a kdesi cosi... uvěřila jsem a začala si malovat, jaký budou super i další schůzky, i když nebydlíme blízko sebe.... jen jsem dojela domů, tak odepisoval naprosto povrchně a odměřeně... Bylo mi jasný, že tady se něco děje.. druhý den neodepsal už vůbec, třetí taky... přestala jsem psát. 4 den nic, 7 den nic, 13 den nic a už mi začínal být volnej, copak já se někoho budu doprošovat?... po 15 dnech mě buchly saze a vyjela jsem na něj, ať se k tomu aspoň postaví jak chlap a vyklopí, co mu hráblo.

Odpověď? "Já jsem o nás přemýšlel, vím, že jsem se měl ozvat (TO SAKRA JO!) a bylo to ode mě srabský (hochu, šetříš termínama, já bych tě nazvala jinak...), ale já vím, že jsem strašně línej a do Brna by se mi jezdit nechtělo, i když jsem říkal, že jo" WHAT THE FUCK?!

Poslala jsem ho do háje a však na úrovni jako dáma, zachovala si svůj ledový klid, protože někdo takovej, si moje citové vypětí a vztek nezaslouží...

zdroj

Ten předtím byl podobnej exemplární příklad... Na druhé schůzce mi začal žvatlat o tom, jak se odstěhuje do Prahy a že ho tady nic neudrží... Odměřenej jak kdybych měla lepru... Přestal psát.. tomu to trvalo jen pár dnů a napsal, že si myslí, že by nám to neklapalo a že si potřebuje všechno urovnat v hlavě. "Myslel jsem si, že už jsem připraven na vztah, ale ještě ne, potřebuju čas"... stejná reakce WHAT THE FUCK?! Byl skoro rok po rozchodu, podle mě byl problém někde jinde. Kdyby řekl, nelíbíš se mi, přijdeš mi protivná, tak to snesu líp než tyhle omáčky kolem... nejsem debil...

Největí gól bylo, že mi pár dnů na to začal psát jak největší kamarád... Děláš si ze mě srandu? Ty mě pošleš k vodě a myslíš si, že budeme kamarádi? A z višně si nespadl?

V momentě, kdy mi začal dělat přednášku o tom "jak se mám jako vegetarián vyjadřovat vůči nevegetariánům" (byl to masožravec, to je ta největší pecka) jsem mu doslovně napsala "a víš ty co? mě tvoje poučky jsou u prdele" a byl klid...

Pak tu máme i druhý extrém... Nazvala bych ho termínem "psací, nepsací".

Zájem o Vás projeví, i se mezi Vámi něco vybuduje a píše Vám jak sucharovi... Sice napíše každý den, ale prostě dvě tři odpovědi a pak jak když utne...

Kdybych napsala ok, palec nahoru, smajlík - dobře na to se nedá moc co odpovědět, taky na to kolikrát pak už neodpovídám. Ale když ti napíšu pomalu sloh na tvojí položenou otázku a ty si ho přečteš a už pak neodpovíš, tak věz, že já tě mít po ruce, tak tě chytnu za krejzlík a začnu tebou třást a začnu na tebe ječet "sakra... odpovídej... mi!" a slova bych sekala v rytmu toho, jak bych s tebou mávala...

zdroj

Udělaly jsme milost v tom, že jsme se smířily, že ti galantní muži ze starých filmů, co se nám dvoří prostě už asi ani neexistují. Přesídlili jsme na facebook... všechno tohle jsme překously i když každá by raději brala Romea, než shrbeného chlapa za facebookem, ale co už...

S čím já se však nikdy nesmířím a rezolutně to odmítám je, že nás ještě budete odbíjet v komunikaci! Prostě ne... Já chápu, že jste muži... hodiny telefonování Vás děsí... každá normální žena to ví a telefonáty o tom co jste měli k obědu jsou ty a tam, ale nabalili jste si nás na facebooku, vidíme Vás jednou za týden a jediné co nám zbylo je facebook...

Pokud se Vám něco na nás najednou nelíbí, tak to prostě řekněte... normální žena to pochopí a jede se dál... Prostě to nevyšlo, není konec světa a vy nejste jedinej mužskej na této planetě... Nenechávejte nás v marné naději a neustálem filozofování, zda nepíšete, protože se Vám třeba něco stalo nebo protože prostě jste líní.

Pokud už napíšete, tak se to cení, ale na co sakra píšete, když po dvou zprávách se odmlčíte? Jako každý toho má moc, nepotřebuju odpověď do deseti minut, ani do hodiny, ani do třech, ale v rámci 5 hodin se snad krucinál najde čas na odpověď... Kdybyste spíše nepsali každý den, ale třeba jednou za tři dny a opravdu si ten čas na nás vymezili, tak já osobně budu radši, než každý den dostat tři zprávy a pak temno... Jsem jen pak vzteklá…

Zkusila jsem na Vás stejnou taktiku, přestala jsem prostě odepisovat po druhé zprávě a teď mi jen chybí, abych Vám viděla do palice, protože bych chtěla vědět, jak se cítíte. Zda Vám je to úplně volné anebo Vás taky třeba napadne "proč sakra neodepíše?"

zdroj

Přestaňte nám dávat marný naděje, mluvte s námi jako s rovnocennými a udělejte kompromis. My jsme komunikativní stvoření, ne všechny stejně, ale prostě jsme. Vy jste neschopní nás oslovit na veřejnosti a my to akceptujeme. Tak vy sakra začněte akceptovat to, že komunikace do začínajícího vztahu prostě patří! My udělaly ústupek jako blázen a vy byste měli taky! Není to fair play.

Pokud jsme nesplnily Vaše vize, tak to prostě napište. Vrchol všeho je, když nás nabalíte, vidíme se, nepíšete, pak se ozvete a zase se vidíme, znovu dáte klamnou představu a omlouváte se, že jste se neozývali a pak co? Zase NENAPÍŠETE! Máte pocit, že máme na čele napsaný "hračka"?

Takhle to opravdu nefunguje....

Nepsala bych tento článek, kdybych sama několikrát toto v nedávné době nezažila... Kdybych neměla plný msng od kamarádek, kde skoro každá věta začíná "ten debil furt nenapsal", kdybych nečetla skoro na každým twitter účtu, že ten blbec se zase neozval... Jedná se zjevně o novodobý trend... Jak kdyby se všichni chlapi sešli na nějakém konziliu a tam si všichni řekli "nebudeme odepisovat" a poplácali se po rameni, jací jsou borci, jak to vymysleli... Nevymysleli... pokud chcete aby nám došla trpělivost, tak pokračujte a my se taky za chvíli na něčem dohodnem a pak budete koukat.. Výstřelky, kdy jsme Vás nutili s námi na nákupy a dělali jsme Vám scény, že nás nemáte ve vztahu na facebooku, budou jen slabej odvar... to mi věřte...

PROBERTE SE CHLAPI! 

Žena má být dobývaná jako pevnost a chlap má být dobyvatel a zmocnitel.

Článkem se omlouvám všem mužům, kteří zachovávají staré galantní zvyky... Pokud někde na planetě zemi žijete, tak já jsem Vás bohužel za poslední půl rok nikde nepotkala…

Nějaká další zhrzená a vyčerpaná duše tímto fenoménem?