úterý 17. února 2015

Návody na život

Každý tam jednou dospěje.... Myslíme si, že jsem už vše zažily, a to co nezažily tak, že jsme na to připravené. Vždyť přece jsme již dospělé a známe věci jako rozchody, špatné vztahy, hroutící se kariéra, nemoci ať naše nebo cizí, smrt.... Není to nic nového... Jednou jsme to okusily nebo i víckrát a scénář daných situací už předvídáme... Všechno se dá nějak přežít...

zdroj
 

Tenhle článek bude spíše pro generaci 80tek a starší... Neříkám však, že i mladší člověk si nemohl zažít veškeré nástrahy života.... U mě to tak nebylo...

Do bodu, "život mě už nemá čím překvapit a vím, jak ho žít a přežít", jsem dospěla smrtí člověka, který mi byl bratrem, nejlepším přítelem a jedním z nejlepších lidí, co jsem ve svém životě měla. Do jeho ztráty jsem si jeho hodnotu až tak moc neuvědomovala... Jakmile jsem seděla nad jeho věčnou, hlubokou dírou v zemi, tak mi to vše došlo... Smutné, možná až ostudné, ale nezměním to... Není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla... S ním to bylo nejlepších 23let...
Jen podotknu, že nemluvím o otci... Mluvím o smrti mladého člověka. Měla jsem to štěstí, že to byla moje krev....

zdroj

Bolelo to, jasně, že ano... Všechny nás to změnilo... Sáhli jsme si na dno... Všichni jsme se z toho nějak dostali... Není tu, ale my ano a život se musí žít, i když bez něj to není tak lehké... On by chtěl, aby jsme žili.. Není všeobecný návod jak to překonat, ale jde to...

Jakmile jsem se z toho dostala, tak jsem věděla, že už mě nemá co překvapit... Jsem stále mladá, ale považuji se za tele, ale dospěla jsem a veškeré nástrahy života jsem si okusila... Jsem připravená přijmout smrt... Je to životní proces nedá se zastavit... Jsem připravená přijmout nemoc jak sebe, tak i blízkého života balancujícího na pokraji věčnosti či bytí... To všechno znám... Přijít o práci mě už taky tak neděsí a jsem s tím smířená, protože vím, že to přijde... Jsem schopna poslat lidi do háje a ani nemrknout... A tak dále.... Na všechny tyto věci mám návody... Návody bez slov, návody které nejdou nikomu předat... Každý si musí tyto návody vytvořit sám...

zdroj

Proč to tady vše píšu? Přišla jsem totiž na to, že jsem vše nezažila... Překvapení se koná... Život má i jiné méně katastrofické scénáře v záloze a já nemám návod... Po těch 5 letech, kdy jsem vše nějak laxně přešla je tu další moment, kdy nevím kudy kam a přitom by se to dalo nazvat banalitou...

Je to moment kdy si přejete aby Vám někdo řekl jak dál pokračovat, co udělat či neudělat.. Samozřejmě kamarádka, rodina kdokoliv Vám může poradit, ale tam někde vnitru víte, že to nemusí být správná rada... To jsou jejich návody na život... Vy musíte mít svoje... Přejete si aby to za vás někdo vyřešil, ale na tomhle světě jste samy za sebe... Nikdo vám nemůže ukázat směr, musíte se vždy řídit vlastním rozumem a srdcem... I když tyhle dvě věci spolu vždy kolidují..

zdroj

Vychází mi z toho jediné... Můžete zažít vše to špatné, ale to špatné není jediné co Vás životem provází... Život si vždy najde cestičku, jak Vám ukázat, že veškeré vaše návody na život a jeho osudy se můžou v sekundě zbortit jak domeček z karet... Nejde se obrnit proti všemu...

Já jdu hledat ve své mysli a srdci další návod na život... jdu si nalajnovat další možné řešení... Pak si ho někde v sobě hluboko uschovám a možná se mi jednou bude zase hodit... ,ale kdo ví.... za celých 27 let jsem ho nepotřebovala, takže možná bude hodně zaprášený, až ho zase vytáhnu =) Život mě dokáže neustále překvapovat....

zdroj

Tento článek je věnovaný opět všem čtenářům za účelem lepšího poznání, že jsme jenom lidé a máme stejné každodenní problémy... Já se Vás ptám - co vaše návody na život? Myslíte si, že na vše máte odpověď a řešení? Je ještě něco, co nás dokáže překvapit?

P.S. Láska existuje.... teď už to vím....

4 komentáře:

  1. Tereza Loves makeup17. února 2015 v 22:13

    Mňa dokáže prekvapiť veľa vecí, snažím sa však zostať optimistická a vždy myslieť na to dobré čo sa mi cez deň stalo, nie na tie zlé veci. Snažím sa chodiť spať s úsmevom a prebúdzať sa veselá :) a funguje to. Jasné niekedy sú problémy a trápenia, som smutná a plačem....ale viem, že zas bude dobre :)

    OdpovědětVymazat
  2. Zo smrťou veľmi blízkeho človeka už mám svoje skúsenosti a žiaľ som bola ešte malé dievčatko, takže to bolo o to horšie, ale čas je našťastie najlepší lekár, ktorý dokáže vyliečiť všetko a žiť sa žiaľ musí. Po smrti prišli aj iné veci a zo začiatku je človek ako ovalený, zobúdza sa s tým, že to, čo bolo včera už nebude zajtra realitou, ale žiaľ každé ráno zisťuje opak, neviem ti poradiť, ono to trochu trvá, kým sa človek spamätá, hlavne sa snaž žiť život ako doteraz, vykonávaj činnosti, ktoré si robila predtým, nie je nič horšie ako sa len zastaviť a dookola premýšľať o tom, čo sa stalo, to človeka doslova položí. Hlavu hore, držím ti palce nech už sa stalo čokoľvek. Ja som aj rozchod rozdýchavala ťažko, ale čo už, bolo to nutné, dnes už to vidím inak.

    OdpovědětVymazat
  3. Ta každý den se stane hodně věcí, ale já jsem spíše myslela ty větší rány od života, než-li každodenní strasti =) Máš, ale super přístup Teri...

    OdpovědětVymazat
  4. Neboj hlavu hore mám.... jsem po všem, co jsem jsi zažila, hodně ponaučená a můj štít sice na chvíli polevil, ale je zpět.... snažím se na to nemyslet...v tomhle máš naprostou pravdu... když na to myslím, tak mi je nepředstavitelně zle... ono se to srovná a já si budu moci říct "mám opět další návod, jak to přežít" =) Jak říkám, tak katastrofické jako smrt to není =)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za Vaše komentáře a Váš čas =)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...