Každý se mění...

Znáte ten pocit, když Vám najednou vadí lidi, které jste donedávna vyhledávali a neuměli jste si bez nich představit den? Když Vás práce, která Vás vždy bavila najednou ubíjí a přijde Vám nechutně sterotypní.. Když se k Vám lidi chovají jinak, buď více přátelsky nebo víc negativně?

Co se změnilo? Oni, ta práce? Práce asi těžko, když je pořád ta stejná... Možná se změnili lidi, to je pravda.…… a co když jste se změnili Vy? Napadlo Vás to někdy, že to tak je?

zdroj

Mě taky ne... Vždy jsem si říkala, že se změnilo okolí a já jsem furt já, nejsem jiná... Opak je klasicky pravdou... 

Měníme se... Ten kdo stál po Vašem boku řádky let je najednou pryč nebo tam je, ale nemáte si co říct.… Jistě, můžete namítat, že někteří s námi projdou celý život... Na věky věků synchronní... Kolik jich však je? Partner? Jedna či pár kamarádek? Ano neberu Vám to, ale kolik lidí bylo ve Vašem životě a zbyla z nich jen mlžná vzpomínka hmmm? Celkem dost, že?

Jeden člověk mi roky tloukl do hlavy, že lidi se nemění... Samozřejmě tenhle člověk už vedle mě není a díky bohu za to =) Člověk se mění... Nemyslím, tím že si změní barvu vlasů nebo začne poslouchat Punk...

Neustále vyspíváme a svůj život přizpůsobuje zrovna daným prioritám... Když hledáme partnera, tak jsme k druhému pohlaví "milejší", až ho máme, tak si přejeme rodinu, svatbu, dům... prostě cokoliv, podle toho zaměřujeme i svoje chování...

zdroj

Můj příběh se začal psát před cca 2 roky... Veškeré info naleznete tady. Ve zkratce - jsem prostě člověk náchylnější na účinky prášků. Ovlivnily celé moje uvažování a myšlení... Nejsmutnější je, že mi to "vymazalo" i paměť... Nepamatuju si roky, měsíce, týdny a dny svého života... Mám útržky, vidím i lidi, kteří se mnou za ty roky byly, ale nedokážu je zanést do časové osy a říct, kdy vedle mě byly... Hlavně si nedokážu vzpomenout na všechny společné okamžiky. Jasně, někteří nad jinými vynikali a vzpomínky mám, ale nebylo to poprvé, když jsem se sešla s nějakým "starým známým" a on na mě začal chrlit "a pamatuješ jak jsme to...? a jak jsem tohle?..." Co jsem měla dělat? Kývala jsem jak osel, že "jasně, jasně"... a v duchu jsem se děsila, přímo jsem panikařila, absolutně jsem nechápala o čem ten člověk mluví, co má ny mysli a nevěděla jsem, jak jsem se tam nebo onde kdysi octla....
Mozek je strašně nevyzpytatelná věc... Ani doktoři neví, jak reaguje a jak funguje... Možná se Vám zdají moje slova přemrštěná - klidně Vám to nechám, já se dohadovat nebudu ;) Svůj život žiju já, a proto vím, že tady a teď mluvím pravdu... Prostě plno let svého života mám v mlze... Jen díky blbé HA... ať žije chemie...

To jací jsme nyní je jen odrazem toho, co jsem zažily a prožily... V mém případě toho moc tedy není...

zdroj

Po vysazení prášků jsem začala pozorovat jisté změny, byla jsem úplně jiný člověk. Jasně, něco vyspělo věkem, ale většinu ovlivňovali hormony.… připadala jsem si jak v Jiříkově vidění... Čas šel dál a já začala zjišťovat, že jsem jiná, ale ne spokojená... Žila jsem svůj život vedle někoho, kdo mě jen vnitřně ubíjel.. Jak kdybych nemohla dýchat.. Zbavila jsem se (blbý slovo, ale lepší mě nenapadá =D mluvím o rozchodu, ne o vraždě =D)  téhle koule na noze a vysvobodila jsem se. A tak se začala psát nová Tess...

Měla jsem nejlepší kamarádku, po celých 7 let kromě pár rozepří jsme neměly problém. Jenže já se změnila a začala konečně žít a ona taky... Není na vině ani jedna z nás.. Ona chtěla dítě a neuměla o ničem jiném mluvit a já chtěla okusit svobodu a kecat o tom, co "trapného" a vlastně zcela nepodstatného a nudného se mi každý den stalo... No prostě to nevydrželo... Zda mě to mrzí? Jasně, že mrzí a mrzelo, ale prostě jsem jinde...

zdroj

To co se celým článkem snažím říct je, že to, že se změníte a nebo Vaše okolí se změní znamená jen jedno - jsme jinde... Naše já utvořili nové dimenze a prostě děláme to, co nás utváří.

Když se na sebe zpětně kouknu, tak mi je hanba... Beze srandy... Byla jsem jak zlá, zapšklá stará bába. Nic mě nezajímalo a vše co vybočovalo pro mě bylo tzv. na facku... 

Dnes jsem to já, kdo vybočuje a potkávám lidi, ktěří jsou jako já kdysi... Jednou na ně taky dojde.. Jednou každý z nás konečně pochopí, že na tomhle světě nebudeme 500 ani 150 let, ale už jen nějakých usmolených, když bůh dá, 60 let - převedeno na můj věk... 

Jsme jen mžikem na téhle stamiliónů staré planetě, jsme nic. Z prachu jsi vzešel, v prach se obrátíš... Nejčastější věta na hřibotovech, ale tak nesmírně pravdivá až to bolí...

zdroj

My tvoříme nǎse životy a okolí tvoří nás, ale nedělejme nic, jen aby jsme se zavděčili druhým.. Změna je dobrá, každá změna, ikdyž to tak prvotně nevypadá..  Já už žiju svůj život pro sebe a pro koho Vy?