čtvrtek 30. dubna 2015

Každý se mění...

Znáte ten pocit, když Vám najednou vadí lidi, které jste donedávna vyhledávali a neuměli jste si bez nich představit den? Když Vás práce, která Vás vždy bavila najednou ubíjí a přijde Vám nechutně sterotypní.. Když se k Vám lidi chovají jinak, buď více přátelsky nebo víc negativně?

Co se změnilo? Oni, ta práce? Práce asi těžko, když je pořád ta stejná... Možná se změnili lidi, to je pravda.…… a co když jste se změnili Vy? Napadlo Vás to někdy, že to tak je?

zdroj


Mě taky ne... Vždy jsem si říkala, že se změnilo okolí a já jsem furt já, nejsem jiná... Opak je klasicky pravdou... 

Měníme se... Ten kdo stál po Vašem boku řádky let je najednou pryč nebo tam je, ale nemáte si co říct.… Jistě, můžete namítat, že někteří s námi projdou celý život... Na věky věků synchronní... Kolik jich však je? Partner? Jedna či pár kamarádek? Ano neberu Vám to, ale kolik lidí bylo ve Vašem životě a zbyla z nich jen mlžná vzpomínka hmmm? Celkem dost, že?

Jeden člověk mi roky tloukl do hlavy, že lidi se nemění... Samozřejmě tenhle člověk už vedle mě není a díky bohu za to =) Člověk se mění... Nemyslím, tím že si změní barvu vlasů nebo začne poslouchat Punk...

Neustále vyspíváme a svůj život přizpůsobuje zrovna daným prioritám... Když hledáme partnera, tak jsme k druhému pohlaví "milejší", až ho máme, tak si přejeme rodinu, svatbu, dům... prostě cokoliv, podle toho zaměřujeme i svoje chování...

zdroj

Můj příběh se začal psát před cca 2 roky... Veškeré info naleznete tady. Ve zkratce - jsem prostě člověk náchylnější na účinky prášků. Ovlivnily celé moje uvažování a myšlení... Nejsmutnější je, že mi to "vymazalo" i paměť... Nepamatuju si roky, měsíce, týdny a dny svého života... Mám útržky, vidím i lidi, kteří se mnou za ty roky byly, ale nedokážu je zanést do časové osy a říct, kdy vedle mě byly... Hlavně si nedokážu vzpomenout na všechny společné okamžiky. Jasně, někteří nad jinými vynikali a vzpomínky mám, ale nebylo to poprvé, když jsem se sešla s nějakým "starým známým" a on na mě začal chrlit "a pamatuješ jak jsme to...? a jak jsem tohle?..." Co jsem měla dělat? Kývala jsem jak osel, že "jasně, jasně"... a v duchu jsem se děsila, přímo jsem panikařila, absolutně jsem nechápala o čem ten člověk mluví, co má ny mysli a nevěděla jsem, jak jsem se tam nebo onde kdysi octla....
Mozek je strašně nevyzpytatelná věc... Ani doktoři neví, jak reaguje a jak funguje... Možná se Vám zdají moje slova přemrštěná - klidně Vám to nechám, já se dohadovat nebudu ;) Svůj život žiju já, a proto vím, že tady a teď mluvím pravdu... Prostě plno let svého života mám v mlze... Jen díky blbé HA... ať žije chemie...
To jací jsme nyní je jen odrazem toho, co jsem zažily a prožily... V mém případě toho moc tedy není...

zdroj
Po vysazení prášků jsem začala pozorovat jisté změny, byla jsem úplně jiný člověk. Jasně, něco vyspělo věkem, ale většinu ovlivňovali hormony.… připadala jsem si jak v Jiříkově vidění... Čas šel dál a já začala zjišťovat, že jsem jiná, ale ne spokojená... Žila jsem svůj život vedle někoho, kdo mě jen vnitřně ubíjel.. Jak kdybych nemohla dýchat.. Zbavila jsem se (blbý slovo, ale lepší mě nenapadá =D mluvím o rozchodu, ne o vraždě =D)  téhle koule na noze a vysvobodila jsem se. A tak se začala psát nová Tess...

Měla jsem nejlepší kamarádku, po celých 7 let kromě pár rozepří jsme neměly problém. Jenže já se změnila a začala konečně žít a ona taky... Není na vině ani jedna z nás.. Ona chtěla dítě a neuměla o ničem jiném mluvit a já chtěla okusit svobodu a kecat o tom, co "trapného" a vlastně zcela nepodstatného a nudného se mi každý den stalo... No prostě to nevydrželo... Zda mě to mrzí? Jasně, že mrzí a mrzelo, ale prostě jsem jinde...

zdroj
To co se celým článkem snažím říct je, že to, že se změníte a nebo Vaše okolí se změní znamená jen jedno - jsme jinde... Naše já utvořili nové dimenze a prostě děláme to, co nás utváří.
Když se na sebe zpětně kouknu, tak mi je hanba... Beze srandy... Byla jsem jak zlá, zapšklá stará bába. Nic mě nezajímalo a vše co vybočovalo pro mě bylo tzv. na facku... 
Dnes jsem to já, kdo vybočuje a potkávám lidi, ktěří jsou jako já kdysi... Jednou na ně taky dojde.. Jednou každý z nás konečně pochopí, že na tomhle světě nebudeme 500 ani 150 let, ale už jen nějakých usmolených, když bůh dá, 60 let - převedeno na můj věk... 
Jsme jen mžikem na téhle stamiliónů staré planetě, jsme nic. Z prachu jsi vzešel, v prach se obrátíš... Nejčastější věta na hřibotovech, ale tak nesmírně pravdivá až to bolí...

zdroj

My tvoříme nǎse životy a okolí tvoří nás, ale nedělejme nic, jen aby jsme se zavděčili druhým.. Změna je dobrá, každá změna, ikdyž to tak prvotně nevypadá..  Já už žiju svůj život pro sebe a pro koho Vy? 

13 komentářů:

  1. V tomhle článku je hodně pravdy.
    Taky mi kdysi pořád tvrdili, jak se lidé nemění. No, když se dívám zpátky, tak tedy nejsem rozhodně stejná ani já, ani lidé v mém okolí. Nedá se s tím nic dělat, protože (ač by mě to někdy lákalo) se nelze zaseknout v jednom stavu a tam setrvat. Tedy lze, ale lidé, kteří se nevyvíjejí, nedopadnou většinou moc dobře...
    Vlastně ani nevím, co tím chci říct. Zkrátka myšlenka. :)

    OdpovědětVymazat
  2. jak já ti rozumím, co jsi tím komentářem chtěla říct =)
    a přesně jak říkáš - kdo se nemění, tak ho nemůže ani potkat nic nového a třeba i lepšího =)
    Jinak děkuju moc za ocenění!

    OdpovědětVymazat
  3. Výborný článok. Bolo by zbytočné k nemu niečo viac písať...

    OdpovědětVymazat
  4. klidně napiš =) Ráda si poslechnu Vaše "změny" =)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ja som zase presne ten človek, čo tvrdí, že človek sa nemení, ale v trochu inom zmysle: Súhlasím presne s tým čo píšeš, a to by som pomenovala tak, že človek prirodzene dospieva, môže mať iné ciele, iné názory... bez toho to nejde a tak presne môže dôjsť k tomu, že dvaja ľudia sa prestanú baviť. Inak tiež som nad tým posledný čas veľa premýšľala a je to s tými vzťahmi s niektorými mojimi kamarát/ka/mi smutné. :D
    Len niektorí to tak nejak zneužívajú a capnú si hrdinsky na facebook "od zajtra som úplne iný človek" "od zajtra budem taký a taký a už nikdy nebudem taký"... Lenže zmena je prirodzená a nikto sa nedokáže zmeniť nasilu, že si to prikáže, najviac neznášam, keď nejaký tichší človek povie, že sa bude snažiť byť extrovert... to je dosť naivné, vieš ako to myslím, keď chce byť niekto osobou, akou nie je. Ono síce meníme záujmy a ľudí okolo seba, ale niektoré vlastnosti s nami budú celý život, lebo je to v nás, ale to niektorí nepochopia, a tak je z niektorých ľudí často len pretvárka, že ako sa zmenili, a pritom len zakrývajú vlastnosť, za ktorú sa hanbia. :/

    OdpovědětVymazat
  6. Naty já nemůžu souhlasit... já byla strašněj nervák a cholerik... tím, že jsem vyspěla a konečně si uvedomila jaká je to blbost, tak jsem se uklidnila... Ano, něco je vyspění, ale i vlastnosti se dají měnit...
    Já jsem byla hodně velký introvert, neexistovalo, abych jen tak zapředla hovor s obsluhou v obchodě... A dnes? Ať vlítnu do jakýhokoliv obchodu, tak s obsluhou vždy pokecám a tam kam chodím pravidelně, tak tam mě už znají a ten "vztah" je na úplně jiné úrovni... se koukni jen jaký vztahy mám s lidma z brněnského starbucks ;) (není to o chul
    Podle mě se dají změnit všechny vlastnosti... něco málo je v genech, ale většina jsou jen naučené chování... ale rozhodně to nejde jak ty říkáš - plácnu na fb status a od zítřka jsem jiný člověk... to fakt ne, chce to hodně času...
    toť můj názor =)

    OdpovědětVymazat
  7. Pravdaže môžeš niektoré veci zmeniť, ale stále to šlo tým prirodzeným tempom, ktoré si uvedomíme až takto neskôr, že "hej ale oproti tamtomu roku som dnes už na tom s (napr. komunikáciou) lepšie" :D
    Ale to nemení nič na tom, že ten človek je stále introvert, ktorý sa len naučil niečo užitočné do života, lebo int. a ext. majú rozdielne krvné dráhy do mozgu a to je dôvod, prečo niektoré veci sa nikdy človek neodnaučí a treba si z toho urobiť výhodu. :) Ale komunikácia je vlastne schopnosť, nie vlastnosť a kto chce, tak sa ju naučí. Napr už len to, o čom sme kecali, že nám vadí narušený osobný priestor a dlhé návštevy naznačuje, že sme síce int., ale nie je to nič na hanbu, lebo narozdiel od iných int. sme na sebe trochu mákli.
    Takisto ale "ten tichý človek v zadnej lavici" môže byť naopak ext. ale so sociálnou poruchou, aj takého človeka som zažila :) tiež o tomto chystám článok, toto ma celkom baví, ale s mojím prístupom ho napíšem asi tak o rok :DD

    OdpovědětVymazat
  8. hele já fakt nevím... já byla hodně extrémní extrovert a během let se to otočilo a teď se to zase točí zpět...
    Máš však pravdu, že komunikace není vlastnost...
    toho s tou sociální poruchou mi je líto... musí to být hrozný...
    Napiš článek, těším se na něj =P

    OdpovědětVymazat
  9. Vidíš vlastne ma ešte napadlo, že tiež môžeš byť extrovert, keď vravíš, že si to mala extrémne, ale možno si to potláčala v tom nevydarenom vzťahu. :D je to celá veda toto :D

    OdpovědětVymazat
  10. První řádky mi mluvily z duše (i proto jsem dočetla až do konce), po dalším čtení jsem si vzpomněla na jednu dlouholetou kamarádku, která na mě spustila že jsem se změnila pokaždé, co jsem se nechovala jak ona by si představovala, dlouho jsem z ní byla zmatená a nevěděla co je správné. Je dobré se vyvíjet dál, ikdyž mě to posunulo daleko od starých přátel, poznala jsem nové přátele i světy. Tvoje vyprávění mi přivolalo zimnici, husí kůži a otevřelo pusu dokořán. S něčím takovým jsem se ještě nesetkala.

    OdpovědětVymazat
  11. Je to věda jako blázen a zachvíli se v tom ztratím 😃

    OdpovědětVymazat
  12. Páni, tak takové emoce jsem nečekala, jsem z toho paf... Díky moc =)
    Doufám, že jsi kamarádku poslala k šípku... I když to bolí, tak tohle poslouchat je podLe mě o nervy... Nikdo nemá právo soudit druhé, a už vůbec ne dlouholetá kamarádka... Je to smutné :-(

    OdpovědětVymazat
  13. Dlouho mi to trvalo, ale už je z mého života pryč a je mi krásně :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za Vaše komentáře a Váš čas =)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...